Alespoň trochu času na lumpárny, prosím
♥ krásnočtení na 2 min
“V pondělí mažoretky, v úterý plavání a angličtina, středa to je klavír a ve čtvrtek zase plavání. No a k tomu jsme jí teď na pátek dali ještě keramiku. Tak víš co, oba děláme do pěti a malá alespoň nemá čas na lumpárny.”
Tak tak, jednou se jí to všechno bude v životě hodit a nebude oproti ostatním pozadu. Souhlasíte?
My si teda dovolíme malinko oponovat. Chybí tam totiž jedna veledůležitá věc – nuda.
Nuda? K čemu je dobrá nuda?
Nikdo se přece nechce nudit. Navíc to v dnešní době snad ani nejde. Dopoledne škola, odpoledne kroužky, potom napsat úkoly, chvilku si pohrát na tabletu a večer se skácet do peřin. A o víkendu? Možná nějaký ten aquapark, funpark, shopping park, ski park,… No prostě o zábavu je v téhle době postaráno.
A ano. Je to přesně jak říkáte – postaráno!
Někdo se dětem o zábavu vždycky postará. Kdepak na ně dneska s Tomem Sawyerem a Dvěma divochy. Tvořit si zábavu z ničeho a vymýšlet si vlastní hry? Proč by. Čas jim zorganizuje někdo jiný.
A nezní to jako hloupost?
No máte pravdu, je to tak trochu divné. Abychom si nechávali zorganizovat čas a dělali jen to, co nám někdo předem nalinkuje. Ale děje se to tak. A dětem pak chybí prostor na to, co nejvíc potřebují – prosté lelkování, bloumání a nudění se.
Takhle přijít domů ze školy, hodit tašku do kouta a jen tak okounět. A třeba se i trochu nudit. Být sami se sebou– jak rádi říkají dospěláci. Protože teprve pak se začnou dít věci. Nudící se děti začnou tvořit a přemýšlet nad tím, co by podnikly. Jakou “lumpárnu” by zase spáchaly. Prostě a jednoduše si najdou vlastní zábavu a začnou si hrát.
No a jak všichni dobře víme, hra je tím nejdůležitějším pro rozvoj abstraktního myšlení, kreativity a vůbec pro správný vývoj mozku.
Jenom ale podotýkáme, že máme na mysli hru vlastní hlavou stvořenou, s kamarády spiklenecky ukutou a z pravé nudy zrozenou. Ne hru, kterou dětem vymyslí někdo jiný. To musí vylézt z hlav těch rošťáků samotných.
Být a nechat žít 
Vlastně, když dětem vezmeme tu nudu – v dobrém úmyslu dopřát jim co nejvíc zábavy, vzdělání a pohybu – sebereme jim tím možnost realizovat se po svém. A jak můžou být jednou v životě spokojené, když utneme jejich kreativitu a nedovolíme jim zorganizovat si svůj vlastní čas?
To z nich pak vyrostou poslušní zaměstnanci nějakého korporátu bez špetky vlastní fantazie. Což si tak nějak myslíme asi nebude úplně vaše přání.
Povinnosti jsou potřeba, ale…
… i trocha volného času na lumpárny je pro zdravý vývoj dítěte nezbytná. Však na tomhle principu fungují i celé školy – například anglický Summer Hill nebo americké Sudbury Valley. Děti tam mají absolutní volnost v tom, co budou dělat. Můžou jít na hodinu zeměpisu nebo prostě pobíhat po zahradě a honit motýly. Někdo se tak naučí číst v 7 letech a jiný ve 12. Ale záleží na tom? Pramálo.
Důležité je, že dítě se naučí číst, když se to naučit chce. O to rychleji pak onu dovednost zvládne.
Ale vždyť to dobře znáte na sobě. Když si například pořídíte novou zrcadlovku a chcete se naučit fotit – tak tomu jste schopni věnovat nonstop celé dny.
Jenže co se teda ty děti naučí?
Myslíte jako když chytají lelky a nemají žádný program? Řekněme, že ty nejdůležitější schopnosti pro spokojený život.
Být zodpovědný za sebe sama. Organizovat si vlastní čas. Tvořit nové věci. Realizovat vlastní nápady. Mít sny a plnit si je. Všechno to, co dnešní styl života v lidech potlačuje.
Ale my si přece ještě umíme tvořit program sami. A umí to i naše děti. Tak je nechme, ať se chvilku nudí. Ty lumpárny, co vymyslí, budou přínosné pro celý jejich život.
