Že přesně víte, co vaše dítě potřebuje? Ale jděte…
♥ krásnočtení na 2 min
Vzpomínáte? Jak jste chodili do školy? Seděli jste v lavicích po dvou. Před tabulí stála paní učitelka. A nejvíc jste se těšili na přestávku, která oddělovala předměty uspořádané podle rozvrhu hodin. Týden co týden stejně. Stereotyp školy narušila jen občasná výprava do divadla.
Jestli ona ta škola vlastně nebyla takovou přípravou na budoucí práci ve fabrice. Nebo v nějakém tom korporátu. Pevně daná pracovní doba, jasná služební hierarchie a plnit úkoly. Protože je to v osnovách. Eh, teda pardon, v pracovní smlouvě.
Ano, škola je základ života. Jenže…
Život se změnil. Svět se mění
Neustále. Google ví vše. O světě a taky o vás. Technologie ovládají naše životy – ať chceme, nebo ne. Většinu práce v továrnách už zastanou stroje a vznikají “řemesla”, která ještě před deseti lety neexistovala. A taky ta demokracie, ta jde přece ruku v ruce se zodpovědností.
Proto by z našich dětí měly jednou vyrůst samostatné a sebevědomé osobnosti, které budou pány vlastních životů. Které budou empaticky jednat s jinými lidmi.
Dokážou si vyjednat lepší pracovní podmínky. Kriticky vyhodnotit informace. A zkrátka se o sebe v dnešním světě postarají. A nebudou čekat, až to udělá někdo za ně.
Právě o tom je Montessori…
Zajistit dětem štěstí
Montessori je jiný přístup ke vzdělávání dětí. A prrr…. nejde o výstřelek moderní doby. Maria Montessori byla před více jak sto lety jedna z prvních na této planetě, která začala brát dětství jako seriózní věc.
Říkala, že děti nejsou nepopsané tabule a od narození v sobě mají něco jedinečného. Že je nemůžeme zaškatulkovat. Ale spíše musíme vnímat, co opravdu potřebují a podpořit jejich přirozený vývoj.
Jaký se teď učíte předmět?
No schválně. Jdete na zahrádku a nad záhonem si spočítáte, kolik se vám na něj vleze sazenic. Ohnete hřbet, záhonek poryjete a pak do něj zasadíte semínka.
“A kdy budou ty rajčátka k jídlu?”
“Až za pár měsíců. Když budeme semínka zalévat a přiletí včelky, aby rostlinky opylovaly.”
“A co znamená tady to slovo na tom pytlíku od semínek?”
“No to znamená…”
Tak? Je to matematika? Tělocvik? Nebo přírodověda? Snad čeština? Těžko říct, viďte? V Montessori škole by to možná označili jako život. Proto tam taky klasické předměty nemají. Protože ani v reálném životě nebudou děti řešit problémy podle předmětů.
Zvoní? Nezvoní
No jasně. Školní zvonek. Ale i bez toho to jde. Možná mnohem lépe. Bez klasických pětačtyřicetiminutovek se děti naučí samostatnosti a sebeřízení. Samy si zvolí, čemu se budou věnovat, jak dlouho a s kým. Takto se třeba ponoří do toho krásného stavu flow, kdy ztrácíte pojem o čase a vznikají ty nejlepší výtvory lidské činnosti. Einstein by mohl vyprávět.
Jeden od druhého
Jen si vzpomeňte, jak rádi posloucháte, když vám někdo říká, jak máte žít. Asi moc rádi ne, viďte?
Taky proto mají v Montessori škole věkově pestrý kolektiv, kde mladší děti chodí pro radu ke starším a starší děti se zase rozvíjí samotným učením mladších.
A učitel? Ten je tady spíše organizátorem toho všeho dění a hemžení – nežli hlavním zdrojem pravidel.
A co bude na vysvědčení?
No, nic přece. Známkování se tady nenosí. Za daleko důležitější považují v Montessori školách a školkách vnitřní motivaci dětí. Aby z toho, co dělají, měly taky radost. Aby si ty nabyté dovednosti a znalosti v sobě nesly do celého života. Ne pouze do okamžiku, kdy se odevzdává písemka.
A když se vrátíme na začátek: Kdo teda ví, co vaše dítě potřebuje? Správně, ono samo to ví.
