O tom, jak módní kolekce drancují svět. A my s nimi
♥ krásnočtení na 3 min
Jeden obchod za druhým. Sleva zprava, sleva zleva. Nová kolekce, 1+1 zdarma, Black Friday, Cyber Monday a teď to nekupte. Takové pěkné šatičky a na té mikině je napsáno, že je vyrobená z recyklovaného polyesteru. Tak to se navíc zachováte ekologicky. V práci budou po víkendu čubrnět.
No a teď brzda a pojďme zpátky na zem. Ve jménu vlastního dobrého pocitu (který do hodiny vyprchá) utrácíme rok co rok nechutně vysoké sumy za další a další oblečení. Za oblečení, které némlich stejné nosí další tisíce lidí a které si vezmeme třikrát a dost. Protože pak přijde nová kolekce.
Jenže….
Firmy s námi manipulují. To se necháte?
Když Henry Ford přišel v roce 1903 s prvním červeným automobilem modelem A, byla to bomba. Prodeje aut rok od roku rostly. Jenže trh se brzy nasytil. Co dál? Mnoha dalším lidem už auto prodat nešlo. Takže Henry přišel s geniální strategií. Nový model. O fous lepší, hezčí, praktičtější. Stará auta sice fungovala, ale když si soused koupil nové, tak já musím taky. To byl recept, jak rozhýbat spotřebu.
A na stejném principu začaly fungovat i oděvní kolekce.
Napřed to byla nová kolekce na každý rok. Pak nová kolekce pro každé roční období. A dnes firmy jako Zara vydávají novou kolekci každé dva týdny!
Ale nenechte se mýlit. Jejich cílem není, abychom krásně vypadali. Jejich jediný záměr je nasytit nenasytné akcionáře. Proto v nás neustále vzbuzují pocit nespokojenosti s tím, co máme a zvyšují naši touhu po oblečení novém. Lepším. Přestože o nic lepší není a to staré bychom mohli nosit ještě roky.
Jedno tričko je vaše. A ten zbytek?
Napadlo vás někdy, kam ty plné věšáky oblečení mizí? Prodají se? Ani náhodou. Při tom fofru nasazování dalších a dalších kolekcí. O módním gigantovi H&M se ví, že mu ve skladech leží neprodané oblečení za miliardy dolarů a takové Burberry jen kvůli ochraně exkluzivity značky spálilo neprodané oblečení za 850 milionů korun.
Že je to škoda?
To je slabé slovo. Výroba toho kvanta oblečení vysála nemálo přírodních zdrojů a zdevastovala kus světa. Viz téměř vyschlé Aralské jezero, vodní zdroje znečištěné pesticidy a sebevraždy farmářů v zemích třetího světa. A pak se to prostě jen spálilo.
Celý svět chodí ve stejném tričku
Však jsme globální, ne? Bohudík. Nebo bohužel? Ona ta globalizace má možná víc negativ než pozitiv ve formě toho, že si v mrazivém lednu dáte “čerstvé” jahody.
I kdybychom se spokojili s tím, že nám pár nadnárodních korporací říká, co si budeme oblékat a kdy si to budeme oblékat (to budou asi ty módní trendy), tak jsou tady další fakta, která absolutně přehlížíme.
Kam putují zisky z prodeje? Zůstávají v místě vašeho bydliště, aby se mohly použít pro vaše lepší žití? Abyste se vy i lidé ve vašem okolí měli dobře? Nebo ty peníze odchází někam na druhý konec světa do rukou hrstky vyvolených? Přičemž propast mezi chudými a bohatými se tím jen a jen prohlubuje?
Čí je to vina? Naše?
Nebo těch korporací? Oděvních značek? Bohužel, ty pouze využívají naši stádnost a manipulovatelnost. Prostě nevidíme dál, než na to super nové tričko se 70% slevou.
Ale následky jsou mnohem horší, než jen to, že u stolu v kavárně budeme proti sobě sedět dva ve stejném tričku.
Nadnárodní giganti udělají pro uspokojení akcionářů vše. Vydrancují planetu, zaplaví ji odpadem z neprodaného oblečení a odčerpají veškerou hodnotu z místa, kde žijeme. A u toho v nás budou živit dojem, jak je ta globalizace skvělá.
Neporazíme je. Ale můžeme dělat svět lepší
Korporace tady jsou už od 13. století, kdy vznikly za jediným účelem. Tím je přesun peněz od chudých k bohatým. Jsou větší než ty největší státy a jejich reálná moc je obrovská. Ale nikdo nás nenutí od nich nakupovat. Pořád ještě existuje alternativa – nakupovat od lidí, které znáte. Kteří tu podnikají a kteří skutečně stojí za výsledným produktem.
Skutečná hodnota pak zůstane u nás. Budeme si věcí mnohem více vážit, méně často je měnit za nové a snížíme produkci odpadu. A svět bude zase o něco krásnější.
P.S. To oblečení z recyklovaného polyesteru, to taky není řešení. Řešením je snížit spotřebu a prostě tolik oblečení nevyrábět, nekupovat. Pak se nemusí nic recyklovat. Což navíc taky není zrovna energeticky nenáročný proces.
