Všechno naruby tu je aneb prvňákovo září
♥ krásnočtení na 3 min
Samé velké změny na bedra toho malého človíčka. Po celodenních hrách a zábavě ve školce přichází nějaké ty povinnosti. Třeba 45 minut sedět v lavici. Ou! Nevykřikovat a poslouchat paní učitelku. Dělat domácí úkoly. A taky si v té záplavě nových tváří najít kamarády, samozřejmě. Bez toho to nejde. Jenže to je taková spousta novot. Jak to všechno ten váš prvňák zvládne?
Hlavně žádný stres a bláznění, rodičové. Je toho moc, to ano. Ale ono kolikrát jenom stačí, když budete tomu svému prvňáčkovi oporou. Naslouchající, pozitivní a trpěliví. A ono to všechno nějak půjde.
Hlavně se na to dobře vyspat
Večerníček, zuby, pohádka před spaním a jde se na kutě. Na ty velké věci ve školní lavici je potřeba nabrat v posteli síly. I proto bude moudřejší pohádku prckovi přečíst z knížky, než přehrát na displeji smartphonu. Modré světlo vyzařující z displejů není pro lidské oči v tuhle denní dobu přirozené a narušuje klidný spánek. A energie, ta bude ráno potřeba.
Před zvoněním se kují pikle
Kluci s klukama a holky s holkama. Nejspíš. Kdo bude ten nový nej nej kámoš či kámoška? To se ukáže. Ale teď to možná chvilku potrvá, než se váš prvňák rozkouká. Kór když s ním tu novou velkou zkušenost nesdílí žádné známé děti ze školky. Ale ono to půjde. Dřív nebo později.
Co to? Že Sofinka z druhé lavice u okna je hrozně nafoukaná? A Sebastian zezadu pořád po všech pokřikuje? No jo, v tak velkém kolektivu se vždycky najde někdo, s kým si vaše dítě do oka nepadne. To je normální. Stačí se o tom doma společně pobavit a nedělat si z toho těžkosti.
Ale paní učitelka říkala…
No jasný! Ježek jí hmyzáky a ne jabka. Přece! Když to říkala paní učitelka, tak to musí být pravda. A vy kvůli tomu netruchlete, rodičové. Všichni jsme milovali první paní učitelku a větu “Ale paní učitelka říkala…” jsme pálili i do svých rodičů.
Nicméně paní učitelka je taky autorita. A chvíli potrvá, než si na to váš prvňák zvykne. První poznámka do žákajdy proto není žádná tragédie. Poslouchat, soustředit se, odpovídat na otázky a krotit svůj temperament se dítě nenaučí s úderem prvního školního dne. Ono se to poddá časem.
Jen buďte trpěliví a prcka povzbuďte i když se zrovna nedaří. Pozitivní přístup je základ.
Samozřejmě můžete být kritičtí, ale pozitivním jazykem – všechno není špatně, proto mluvte jen o konkrétní činnosti. A vyjádřete důvěru do budoucnosti. Uf!
K čemu je to všechno dobré?
Tohle je otázka na věčné školní časy. Rozvrh hodin. Každý den čtyřikrát 45 minut na židli zasunutí v lavici. Dvě malé a jedna velká přestávka na svačinu. A spousta nových věcí, na které je potřeba se soustředit. Poznávat písmenka, trefit se tužkou do řádků, poslouchat povídání o přírodě. Tohle je docela zápřah na jednoho malého človíčka. Ale když v tom uvidí smysl, hnedle to půjde snáz.
Proto si o tom doma povídejte – proč je potřeba školní práci vydržet. Že už to nebude ani tak dlouho trvat a pohádku o Elze a Olafovi si vaše dítko přečte samo. Že si samo koupí sliz v obchodě a v lese pozná, kdo že to na stromě tak skřehotá. A to bude jiná!
Úkoly a co potom?
Poslední zvonění. Hurá! Jenže v notýsku svítí od paní učitelky dva domácí úkoly. Jakoby těch povinností nebylo ve škole dost. Tak možné nechte unavenou dušičku napřed trochu odpočinout – na hřišti, u pohádky, s pastelkami. A pak si naordinujte hodinku na to psaní a čtení ve slabikáři. Pěkně pospolu. Aby se prvňáček naučil, jak na ty domácí úkoly nejlépe vyzrát a další roky už s tím neměl takovou námahu.
A pak hned do kroužku? Tak třeba. Ale každý den to být nemusí. Trocha té nudy je taky fajn. Protože z nudy se v dětské hlavě rodí ty nejlepší věci. Nové hry, postavičky z ruliček papíru nebo malůvky, které si pak u nás na Malovalo necháte natisknout na tričko. A až ta krása za tři dny dorazí, to bude mezi spolužáky hrdosti. “Kdo namaloval toho Spidermana?” … “Nevím” … “Aha. Tohle jsem maloval já.” … “Hustý!”
Pro prvňáčka, mámu, tátu i babičku.
